Jak poznat kvalitního trenéra? Podle čeho si vybrat toho správného?

1. Výsledky klientů nejsou automaticky vizitkou trenéra

Jedním z nejčastějších způsobů, jakými trenéry hodnotíme, jsou výsledky jejich klientů. Pokud trenér spolupracuje s úspěšným profesionálním sportovcem, automaticky mu připisujeme určitou odbornost.

Jenže skutečnost může být odlišná.

Sportovec mohl dosahovat mimořádných výsledků dlouho před zahájením spolupráce. Na jeho výkonu se navíc podílí mnoho faktorů – genetické předpoklady, předchozí trénink, sportovní trenéři, další členové realizačního týmu i samotná disciplína sportovce.

To samozřejmě neznamená, že výsledky klientů nejsou důležité. Jsou. Ale mnohem zajímavější otázka zní:

Jak konkrétně trenér přispěl k jejich dosažení?

Kvalitní trenér by měl dokázat vysvětlit, jaká byla výchozí situace, proč zvolil určitý postup a jakým způsobem vyhodnocoval jeho účinnost.

2. Vzdělání je důležité. Samotný certifikát ale nestačí

Odborné vzdělávání považuji za neoddělitelnou součást trenérské profese.

Kurzy, semináře, odborná literatura i diskuse s dalšími profesionály mohou zásadně rozšířit naše znalosti a způsob přemýšlení.

Samotný počet absolvovaných kurzů však nevypovídá o tom, jak dobře trenér dokáže získané informace využívat v praxi.

Není rozhodující pouze to, co trenér ví, ale především to, jak se svými znalostmi pracuje.

Dva trenéři mohou absolvovat stejné vzdělávání, a přesto se jejich schopnost řešit konkrétní tréninkové situace může výrazně lišit.

Dobrý trenér by měl rozumět nejen tomu, co funguje, ale také proč, pro koho a za jakých okolností.

3. Důležitá je schopnost rozhodovat se, nejen plánovat

Vytvořit tréninkový plán dnes není příliš složité. Existuje řada dostupných metodik, programů a nástrojů, které s jeho sestavením pomohou.

Skutečná trenérská práce ale začíná ve chvíli, kdy plán přestane odpovídat realitě.

Co když klient přijde unavený? Co když stagnuje jeho výkonnost? Co když konkrétní cvik dlouhodobě nevyhovuje jeho pohybovým možnostem?

Právě tehdy se ukazuje schopnost trenéra vyhodnotit situaci a přijmout odpovídající rozhodnutí.

Někdy je správným řešením zvýšit náročnost tréninku. Jindy ubrat zatížení, změnit metodu nebo přehodnotit původní cíl.

Dobrý trenér by proto měl mít jasnou představu o tom, proč určitou metodu používá, jak pozná její účinnost a kdy je vhodné postup změnit.

4. Komunikace a důvěra jsou součástí odbornosti

Trenér může mít vynikající teoretické znalosti, ale pokud je nedokáže srozumitelně předat, jejich praktická hodnota se snižuje.

Klient by měl rozumět tomu, proč jednotlivá cvičení provádí, jaký je jejich účel a jaký pokrok může realisticky očekávat.

Kvalitní trenér dokáže vysvětlovat složité věci jednoduše, naslouchat zpětné vazbě a vytvářet prostředí, ve kterém se klient nebojí zeptat.

Neméně důležitá je schopnost přiznat nejistotu nebo hranice vlastní odbornosti.

Pokud situace přesahuje kompetence trenéra, například při podezření na zdravotní problém vyžadující diagnostiku či léčbu, je správné doporučit spolupráci s příslušným zdravotnickým odborníkem.

To není projev nedostatečných znalostí. Naopak.

5. Dobrý trenér nepotřebuje mít odpověď na všechno

Vědecké poznání v oblasti silového tréninku, fyziologie a sportovní přípravy se neustále vyvíjí.

Metody, které jsme ještě před několika lety považovali za optimální, dnes můžeme vnímat jinak. Stejně tak existuje mnoho otázek, na které nemáme jednoznačnou odpověď.

Proto považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností kvalitního trenéra intelektuální pokoru.

Schopnost kriticky přemýšlet, připustit si vlastní chybu, přehodnotit názor a přijmout nové informace.

Trenér by neměl být obhájcem jediné metody. Měl by hledat nejvhodnější řešení pro konkrétní situaci.

6. Osobní rovina: Když si trenér a klient jednoduše sednou

Jedním z často přehlížených faktorů při výběru trenéra je osobní kompatibilita. Každý člověk je jiný a každému vyhovuje odlišný způsob komunikace, motivace i vedení.

Někdo potřebuje empatický, trpělivý a podporující přístup. Jinému naopak vyhovuje přísnější, přímočařejší, někdy až „generálský“ styl komunikace. Ani jeden přístup nemusí být automaticky lepší. Důležité je, zda funguje u konkrétního člověka.

A někdy si trenér a klient jednoduše nesednou. A to je naprosto v pořádku.

Přirovnal bych to k návštěvě kadeřníka. Ten může být přesvědčený, že odvedl skvělou práci, použil správné postupy a vytvořil perfektní účes. Jenže vy odcházíte nespokojení, protože jste zvyklí na něco jiného.

Neznamená to nutně, že je špatný kadeřník. Jen nemusí být tím správným právě pro vás.

Podobně to podle mě funguje i v trenérské profesi.

Můžete si vybrat trenéra, který nemá nejvyšší vzdělání, nezná nejmodernější tréninkové metody a v některých ohledech nepracuje zcela optimálně. Přesto pro vás může být tou nejlepší volbou.

Jednoduše proto, že vám jeho osobnost vyhovuje, dokáže vás motivovat, těšíte se na společné tréninky a díky tomu u pohybu dlouhodobě vydržíte. Samozřejmě za předpokladu, že pracuje bezpečně a respektuje hranice svých kompetencí.

U profesionálních sportovců může mít v určitých situacích větší váhu odborná specializace, schopnost optimalizovat výkon a dosahovat konkrétních výsledků. I tam je však vzájemná důvěra a komunikace důležitá.

U rekreačních cvičenců bych ale osobní rovinu považoval za jeden z naprosto zásadních faktorů.

Ne každý totiž chodí do posilovny s ambicí dosahovat maximálních výsledků. Pro někoho je trénink příležitostí odreagovat se od práce, na chvíli vypnout, zlepšit si náladu nebo prostě strávit příjemnou hodinu s člověkem, se kterým si rozumí.

A pokud díky tomu pravidelně cvičí, cítí se lépe a pohyb se stane přirozenou součástí jeho života, může to být mnohem hodnotnější než několik procent navíc na čince nebo o něco rychlejší progres.

Kvalitní trenér by proto neměl umět jen správně naplánovat trénink. Měl by také dokázat vnímat člověka, kterého má před sebou, a přizpůsobit mu svůj způsob vedení.

Protože někdy není nejlepším trenérem ten, se kterým dosáhnete absolutně nejlepších výsledků na papíře, ale ten, díky kterému vás bude pohyb dlouhodobě bavit.

7. Podle čeho bych si tedy trenéra vybíral?

Pokud bych si dnes vybíral trenéra, zajímaly by mě především následující otázky:

• Zajímá se skutečně o moje cíle a výchozí situaci?
• Dokáže srozumitelně vysvětlit, proč zvolil určitý tréninkový postup?
• Přizpůsobuje trénink mým možnostem, nebo používá stejný program pro všechny?
• Sleduje průběžně můj pokrok a dokáže podle něj upravovat plán?
• Průběžně se vzdělává a přemýšlí kriticky o své práci?
• Respektuje hranice svých kompetencí?
• Vyhovuje mi jeho způsob komunikace a motivace?
• Cítím se při našich trénincích dobře a dokážu si představit dlouhodobou spolupráci?

Závěrem

Kvalita trenéra podle mě není definována jediným certifikátem, počtem sledujících, vlastní fyzickou kondicí ani úspěchem jednoho sportovce.

Je výsledkem kombinace odborných znalostí, praktických zkušeností, schopnosti rozhodovat se, komunikovat a dlouhodobě pracovat s konkrétním člověkem.

Dobrý trenér není ten, kdo zná nejvíce cviků nebo nejhlasitěji prezentuje své metody. Je to člověk, který dokáže správně vyhodnotit situaci, zvolit odpovídající postup a své rozhodnutí obhájit.

Zároveň ale věřím, že nejlepší trenér pro jednoho člověka nemusí být nejlepší volbou pro druhého. Osobní kompatibilita, důvěra a radost ze společné práce mohou být stejně důležité jako samotná tréninková metodika.

A především by měl být trenér schopen svou práci kriticky hodnotit a neustále se v ní zlepšovat.

---

Radek Rosa
Silový a kondiční trenér